Není třeba nic dodávat, měli bychom se konečně zamyslet a přestat ignorovat volání o pomoc. Jak se můžeme zabývat maličkosti běžného dne a řešit problémy jako kde jsem zaparkovali auto, když jsme šli nakupovat s vědomím že za den umře 42 000 hladových dětí? Jak si můžeme vůbec stěžovat že došla naše oblíbená čokoláda nebo že nám přítel dal menší kousek pizzy? Žijeme v přepychu, máme všechno co potřebujeme a mnohem více a jsme tak zaujatí sami sebou, že přehlížíme to, co se děje jinde. Dokonce jsem tak zabarikádovaný od přírody, že si ani neuvědomujeme že není příroda a lidé, ale jenom příroda a že jsme její součástí. Nemůžeme si pořád jen brát a nic nedávat, to je moudro, které se učíme už od mala, jednou musíme svůj dluh splatit. Pokud budeme pokračovat v tom co děláme a budeme si počínat pořád stejně, dopadne to špatně. Zničíme sami sebe a s námi i planetu, nejenom že je to sobecké, ale i zbytečné. Opravdu je to, co chcete? Chceme snad zničit bohatsví Země, snad jediné planety ve vesmíru, kde je život a která své krásy utvářely miliardy let, za pouhé staletí? Udělejme s tím něco! Když ne my, kdo teda? Stačí jen malý krok každý den, můžeme začít recyklací nebo tím, že omezíme spotřebu energie, a možná že skončíme i záchranou Země...
Proč pod zámkem? Protože tahle stránka je svým způsobem deník. Hodně neobvyklý, to přiznávám. Odkaz na tento blog nedávám dokonce ani svým přátelům, protože sem budu psát všechno, co mě napadne, odkryji svá nejzasší tajemství a napíšu články na téma, o kterém ani nemluvím. Dobře, teď už přeháním... Takže si užijte čtení ;)
sobota 22. února 2014
Dechberoucí video o naší Zemi
Není třeba nic dodávat, měli bychom se konečně zamyslet a přestat ignorovat volání o pomoc. Jak se můžeme zabývat maličkosti běžného dne a řešit problémy jako kde jsem zaparkovali auto, když jsme šli nakupovat s vědomím že za den umře 42 000 hladových dětí? Jak si můžeme vůbec stěžovat že došla naše oblíbená čokoláda nebo že nám přítel dal menší kousek pizzy? Žijeme v přepychu, máme všechno co potřebujeme a mnohem více a jsme tak zaujatí sami sebou, že přehlížíme to, co se děje jinde. Dokonce jsem tak zabarikádovaný od přírody, že si ani neuvědomujeme že není příroda a lidé, ale jenom příroda a že jsme její součástí. Nemůžeme si pořád jen brát a nic nedávat, to je moudro, které se učíme už od mala, jednou musíme svůj dluh splatit. Pokud budeme pokračovat v tom co děláme a budeme si počínat pořád stejně, dopadne to špatně. Zničíme sami sebe a s námi i planetu, nejenom že je to sobecké, ale i zbytečné. Opravdu je to, co chcete? Chceme snad zničit bohatsví Země, snad jediné planety ve vesmíru, kde je život a která své krásy utvářely miliardy let, za pouhé staletí? Udělejme s tím něco! Když ne my, kdo teda? Stačí jen malý krok každý den, můžeme začít recyklací nebo tím, že omezíme spotřebu energie, a možná že skončíme i záchranou Země...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat