Iluze ke štěstí

Vždycky jsem si kladla jednu otázku. Vlastně jsou dvě, ale souvisí spolu.

Tou první je, na čem v životě vlastně záleží?
Mnoho lidí řekne na zdraví, všichni přece připíjí na zdravý, když se něco semele, najde se někdo, kdo prohlásí "hlavně že jsme zdravý" a také se říká spousta citátů typu "Zdravý má milion přání, nemocný jen jedno." Ano, zdraví je opravdu velký oříšek, pokud ho nemáme pevné, ale přece... Jsou nemocní lidé, kteří chtějí žít a zdravý, které už život nebaví.
Přátelství, láska. Souhlasím, jedna z vůbec nejdůležitějších věcí na světě. Stejně tak jako dobrá rodina, hezké děti (nebo alespoň chytré), a tak dále.
Čas. Spousta lidí vám řekne, že nejdůležitější v životě je čas. A i na něm záleží, zvlášť, když si uvědomíme, že nám každému bylo přiděleno jenom trochu. Není čas, ztrácet čas! Takže se věnujte vždycky všemu naplno nebo to raději vůbec nedělejte.
Na štěstí. A konečně na štěstí. Říkám si, k čemu všechno je, to co jsem právě vyjemnovala, když nejste v životě šťastní? Štěstí je to, co nás provází, co dává životu smysl, touhu žít, radostné chvíle, hezké vzpomínky. Troufla bych si říct, že je to nejdůležitější věcí v životě, protože můžete mít všechno na světě, ale nemusíte být šťastní a pak váš život se zdá být stejně zbytečný jako šlupka od banánu v popelnici. Možná trochu radikální spojení...
A pokud jste v životě šťastní, jako by na ostatních věcech přestalo záležet.

Dobrá, teď znáte můj pohled. A pokud se mnou alespoň v něčem souhlasíte, položím vám i tu druhou otázku.
Byli byste ochotní žít v iluzi, pokud by jste v každé chvíli vašeho života byli šťastní?
Je to dost těžká otzáka, ani já sama na ní neznám odpověď. Podle mě všichni podléháme jakési iluzi, že je všechno dobré, že nic v životě nepotřebujeme. Takové iluzi, že je všechno v pořádku, že se venku neválčí, že se nám nerozpadají naše pohodlné životy před očima.
Když se nad tím tak zamyslíte... Co důležitějšího než štěstí ještě může být? Je tedy lepší žít ve šťastné iluzi nebo kráčet pravdou, která nás raní?
Po pravdě, jsou chvíle, kdy bych si vybrala iluzi, ale jsou i chvíle, kdy bych si vybrala pravdu, protože je to něco, co nás něčemu novému naučí, posune v životě a právě bolestivé zkušenosti nás toho naučí nejvíce.