neděle 9. srpna 2015

The Big Brother

Vlastně jsem v životě byla skoro vždycky spokojená, vyrovnaná sama se sebou a říkala si, že mám skvělý život.
Jenomže párkrát do roka se vždycky stane to, že když se třeba bavím se svých strarším bráchou a dojde, že můj život není ani tak trochu super, alespoň ne proti němu. Abyste mi rozuměli, byl to vždycky můj velký vzor, skoro idol, o kterém si říkám, že bych chtěla vést podobný život jako on. A jak čas plyne, tak si občas říkám, že se mi to daří, a že mám ještě lepší život. Pak ale nastane těch několik dní, kdy mi dojde, že to není pravda.
Brácha... Je hodně oblíbený ve společnosti, umí se s každým bavit, rozesmát, vytáhnout důležité informace a je pozvaný na každou party. A když už si myslím, že jsem dosáhla něčeho podobného, objeví se, že to tak není.
Nejhorší pocit ale je, když vás všichni zanjí přes vašeho velkýho brášku, všichni vás srovnávají a jste pro ně prostě "jeho mladší ségra."
Vyrůstat ve stínu takové osoby, kterou mimochodem považuiji za ideál, není zrovna jednoduché, zvlášť, když vám napíšou kamarádi kvůli tomu, že on není online.

Chci říct, nikdy se nesnažte dorovnat se starším sourozencům nebo se snažit dopadnout lépe jak oni, protože i když budete dobří, budete vyrůstat zastíněni -- tak jako to měl Josef Čapek se svým bratrem Karlem Čapkem. Josef byl skvělý, ale dlouho jeho díla nebyla doceňovaná.

Každý má, a stejně tak i já (ano, zdravé sebevědomí je důležité), některé dobré vlasnosti a já si třeba myslím, že se ve společnosti se pohybuju přinejmenším obstojně a rozhodně lépe, než většina lidí. Jestli jsem v tom lepší než brácha v mém věku, to nevím, a možná že to radši ani vědět nechci, jinak bych byla zklamaná a vy byste se měli zařídit podobně.

Žádné komentáře:

Okomentovat